Cesta z hlavy do srdce – odvaha jít svou “vlastní” cestou

Kde vlastně začít? Uvědomuji si, že jsem to nevědomě po malých krůčkách dělala vždy nebo to byla aspoň příprava na “vlastní” cestu, na které stále jsem a po které kráčím. Někdy jsem na ní běhala maratón, jindy se zase točila v kruhu a občas stoupala po spirále nahoru, ale čím delší dobu na ní jsem, tím víc jasnější se stává.

Jak převést prožitky do slov? Slovo vlastní při cestě domů k tichu a do lásky může být opravdu jen v uvozovkách, protože každý sice máme svůj jedinečný osobní příběh, nicméně vede nás Vědomí. Říkám tomu Vědomí Bůh, ale ne ten bůh, ale Ten, Ta i To. Vně i uvnitř.

A kde vlastně začít? Stávají se mi spontánní “záblesky světla”. Jsem za každý takový prožitek vděčná, i když bych nepotřebovala důkazy, abych věřila, protože vím, že To existuje. Důležité je jen na to pamatovat a uplatňovat to v každodenních situacích.

Většina lidí s láskou vzpomíná na své dětství, pro mě nebylo příliš šťastné. Chtěla jsem uniknout. Toužila jsem po míru a klidu. Utíkala jsem a používala různých prostředků k úniku. Vše se stalo, jak mělo pro porozumění, odpuštění, smíření i lásku.

Nějakou dobu mi trvalo pochopit, že jsem si tuhle cestu vybrala, aby mě naváděla k pravé podstatě. K odvaze jít svou “vlastní” cestou zpátky Domů. A tak se ze mě stal vnitřní pozorovatel. Rozloučila jsem se s destruktivní minulostí. Miluji se taková, jaká jsem a miluji i svůj život.

Namasté

Di