Jóga – cesta k uvolnění mysli i těla

Před časem a není to tak dávno, jsem byla v jenom kole práce, starostí a každodenních povinností. Často se stávalo, že jsem odcházela z kanceláře po několikahodinových přesčasech a věděla jsem, že mě doma čeká další „šichta“. Každé ráno jsem si sebou nesla podložku a oblečením na cvičení s plánem, že po práci půdu na některou z lekcí jógy. Desítky úkolů splníte a mezitím Vám přijde dalších třicet e-mailů. Do toho Vám zavolá rodina, že se stala další závažná věc, kterou musíme co nejdřív vyřešit. Asi si to každý čas od času zažil. Posouvala jsem čas odchodu s tím, že stihnu tu následující lekci a později zase tu další. Odcházela jsem z práce a cítila jsem, že už nějak nemám energii jít ještě praktikovat jógu a zároveň mi vnitřní hlas říkal „Ne, ne, jdi! Potřebuješ to. Tohle děláš pro sebe. „Musíš“ tam jít.“ Zmobilizovala jsem nějakou tu sílu a přiběhla na poslední chvíli do studia, abych se rychle převlékla a stihla lekci.

Sedím na podložce v sále s ostatními, mám zavřené oči. Myšlenky stále těkají sem a tam…. Co bylo v práci, co mě čeká zítra a co musím udělat ještě doma, co jsem komu slíbila a abych na něco důležitého nezapomněla. Soustředím se na svůj dech, dostávám se postupně sama do sebe. A pak procházím ásanu za ásanou. Zprvu to jde trochu ztuha. Někdy hůř a jindy líp. Občas s pocitem, že se nikam neposouvám a jindy s lehkostí jako by to šlo samo. Zaměřuji se na dech a pohyb, nechávám vše plynout. Vnímám svoje svaly, protažení, myslím na to, kam a jak pokládám ruku a nohu, na vtažené žebra a střed těla, balancuji rovnováhu, stabilizuji páteř, přecházím do další pozice. Najednou je mysl v daném okamžiku jen v tom pohybu, který je vedený dechem. Dech se prohlubuje a prohlubuje se i rozsah pohybu. Nadechuji se a s výdechem se dostávám dál a níž. Koncentruji se a cítím napětí i uvolnění zároveň. Je mi dobře tady a teď. Jakoby mžikem končí lekce. Ležím na podložce, cítím příval energie a radost. Někdy je ten pocit tak intenzivní, že cítím, jak mnou prostupuje vděčnost a objevují se slzy.

Odcházím z další už ani nevím kolikáté hodiny jógy. Usmívám se. Je mi dobře. Odměnou mám zase zpátky svou energii. A nejen to, vnímám, na co myslím a jak se cítím. Pozoruji své myšlenky a nechávám je být.

Namasté

Di